C F G7 C
1. Ať bylo mně i jí tak šestnáct let,
C Ami Dmi
zeleným údo lím jsem si ji ved',
C C7 F Fmi
byla krásná, to vím, a já měl strach, jak říct,
C G7 C
když na řa sách slzu má velkou jako hrách.
C7 F Dmi Emi Ami
R: Sbohem, lásko, nech mě jít, nech mě jít, bude klid,
Dmi G7 C C7
žádnej pláč už nespra ví ty mý nohy toula vý,
F Dmi Emi Ami
já tě vážně měl moc rád, co ti víc můžu dát,
Dmi G7 C F C
nejsem žádnej ide ál, nech mě jít zas o dům dál.
2. A tak šel čas, a já se toulám dál,
v kolika údolích jsem takhle stál,
hledal slůvka, co jsou jak hojivej fáč, bůhví,
co jsem to zač, že přináším všem jenom pláč.
R: Sbohem, lásko, nech mě jít, nech mě jít, bude klid,
žádnej pláč už nespraví ty mý nohy toulavý,
já tě vážně měl moc rád, co ti víc můžu dát,
nejsem žádnej ideál, nech mě jít zas o dům dál.
F Dmi Emi Ami Dmi G C C7
Uúúúúúúúu uúúú, Uúúúúúúúu uúúú, Uúúúúúúúu uúúú, Uúúúúúúúu uúúú,
F Dmi Emi Ami Dmi G C F C
Uúúúúúúúu uúúú, Uúúúúúúúu uúúú, Uúúúúúúúu uúúú, Uúúúú úúúu uúúú.
Emi Ami
Rec: Já nevím, kde se to v člověku bere -
Dmi G
ten neklid, co ho tahá z místa na místo,
C C7
co ho nenechá, aby byl sám se sebou spokojený,
F Dmi
jako většina ostatních, aby se usadil, aby dělal jenom to,
Emi Ami
co se má, a říkal jenom to, co se od něj čeká,
Dmi G C F C
já prostě nemůžu zůstat na jednom místě, nemůžu, opravdu, fakt.
C7 F Dmi Emi Ami
R: Láááálááá, láááálááá lááá, láááálááá lááá,
Dmi G C F C
žádnej pláč už nespraví ty mý nohy toulavý.
