C  Emi  Ami  G7  C  Emi  Ami  G7
   
   
            Dmi         G7
1. Vánek zlaté klasy hladí
       Dmi        G7        C        Emi  Ami  G7
   a z dálky září bílé šaty svatební,
         Dmi           G7
   mák s modrou chrpou ladí
   Dmi           G7         C      Emi  Ami  G7
   a já na cestě dříve plné kamení.
         C        Emi
   Sám v údivu si šeptám:
       C            Emi         Dmi Dmaj7  Dmi7  G7
   Tak tudy jsem chodíval každý den.
     Dmi           G7          Dmi          G7
   a pak se nahlas zeptám, jak tenkrát zase breptám:
   
        Dmi             G7          C      Emi  Ami  G7
   "Mám radost, že jsem zůstal jaký jsem." 
   
               Emi            G7
2. Vždyť já vím, jak sláva voní,
   kdy slunce chodí spát a hvězdy vstávají.
   Jak cinká postroj koní
   a za letní noci zdi domů sálají.
   Žár měmí barvu slívám
   a když mráz začne kouzlit do oken,
   sníh pláň polí odívá, a tak se kolem dívám,
   mám radost, že jsem zůstal jaký jsem.
   
3. Nespěchám jak se sluší
   a proč taky, když chci se dobře podívat
   na krásu, která vzruší
   a pak si o ní třeba s dětmi povídat.
   Objevit kytku v lomu
   prásknout sebou pod na holou zem.
   Přemýšlet, jak z vás teď komu prozradit, že díky tomu,
   mám radost, že jsem zůstal jaký jsem.
   
   Přemýšlet, jak z vás teď komu prozradit, že díky tomu,
   mám radost, že jsem zůstal jaký jsem.
   
   Mám radost, že jsem zůstal jaký jsem.