D
   
   
    D                Dmaj7
1. Vánek zlaté klasy hladí
    D6          Dmaj7       Em  
   a z dálky září bílé šaty svatební.
                       Emaj7
   Mák s modrou chrpou ladí
   Em7           A          D
   a já na cestě dříve plné kamení.
   D              Dmaj7
   Sám v údivu si šeptám:
    D6           Dmaj7      D           Dmaj7        Em
   Tak tudy jsem chodíval a do dály se díval, každý den.
    Em             Emaj7       Em           A  
   A pak se nahlas zeptám, jak tenkrát zase breptám:
    Em                  A           D
   "Mám radost, že jsem zůstal jaký jsem." 
   
   
2. Vždyť já vím, jak sláma voní,
   kdy slunce chodí spát a hvězdy vstávají.
   Jak cinká postroj koní
   a za letní noci zdi domů sálají.
   Žár mění barvu slívám
   a když mráz začne kouzlit, jemným sněžným prachem, do oken.
   Sníh pláň polí odívá, a tak se kolem dívám,
   mám radost, že jsem zůstal jaký jsem.
   
3. Nespěchám jak se sluší
   a proč taky, když chci se dobře podívat.
   Na krásu, která vzruší
   a pak si o ní třeba s dětmi povídat.
   Objevit kytku v lomu
   prásknout sebou pod smrk, do trávy na holou zem.
 /:Přemýšlet, jak z vás teď komu prozradit, že díky tomu,
   mám radost, že jsem zůstal jaký jsem.:/
 /:Mám radost, že jsem zůstal jaký jsem.:/