Sloka 1
Em                  Am
Z bůhví jakého popudu
D                       G   H7
Šel jsem si půjčit Hamleta.
Em                    Am
Knihovník byl však popleta
D                    G   H7
A dal mi Knihu osudu.
E7                  Am
A mně teď brada poklesá.
D                       G
V té knize stojí psáno jen
Em                        Am
Jediné ze všech ženských jmen.
H                    G
A pod ním známá adresa.
G                     Em
Kdepak je, krutá nebesa,
Ta vaše podatelna?
                H
Chci podat odvolání!
                   Em
Proč má být tato paní
    Am     H7      Em
Tak neodolatelná.

Sloka 2
Honem jsem koupil talisman
Od stoletého cikána.
Přesto jsem nespal do rána
. To jméno řvala hejna vran.
Úsvit je čmáral po stěnách.
Marně jsem kreslil křídou kruh.
Posed' mě příliš mocný duch,
A mými ústy sténal: Ach.
Z hotelu je loď na vlnách.
A z římsy kazatelna,
Z níž slyším přikázání:
Pro tebe tato paní
Je neodolatelná.

Sloka 3
Utek'jsem na vlak do světa.
A v kupé našel aspoň tmu.
Kola však mlela do rytmu
Es ta-ta, pro-tě-je-jen-ta.
Potom ten rychlík zastavil.
A rovnou v naší ulici.
Vysed'jsem, s velkou kyticí,
Protáhnout údy na pár chvil.
A tu mě zcela ohlušil
Hluk nepochopitelna.
Mé tiché zaklepání
A šepot: "Moje paní,
Jsi neodolatelná."