Po chodbách zámku kráčím noc se snáší V hedvábnou síť protká ji měsíc Chtěl bych ti přát ať už kdekoliv jseš a cokoli činíš krásné probuzení Století jak krátký úsek času co stihneš, co můžeš snad vyrýt větu Chtěl bych si sáhnout na tvůj stín do vlasů dát si jej utéci s ním Po chodbách zámku kráčím tma se loučí světlo a den stěnám vrásky odkryl