Po chodbách zámku kráčím 
noc se snáší 
V hedvábnou síť 
protká ji měsíc 

Chtěl bych ti přát 
ať už kdekoliv jseš 
a cokoli činíš 
krásné probuzení 

Století jak krátký úsek času 
co stihneš, co můžeš 
snad vyrýt větu 

Chtěl bych si sáhnout 
na tvůj stín 
do vlasů dát si jej 
utéci s ním 

Po chodbách zámku kráčím 
tma se loučí 
světlo a den 
stěnám vrásky odkryl