Jsou dny, kdy říkáš - už dost - proč dále jít, ale tvá víra zná, kde sílu brát. Nesmíš dovolit, když smutek - ten zlý pán, chce tě mít, musíš natáhnout svý ruce až tam k modrým oblakům, ucítíš jak nádherný je život. A pak si můžeš brát, všechno nádherný, co jen žití může dát, tak neber si málo, vždyť smíš. Nedávej si vinu, vždyť chyby neděláš jen sám, tvá samota bolí, říkáš - smůlu věčnou mám, ale s nadějí se prodíráš za štěstím dál. A pak si můžeš brát, všechno nádherný, co jen žití může dát, - óóó - , vždyť smíš, buď rád. Až stíny zmizí, říct si můžeš - já jdu dál, vždyť krásný je na zemi žít, nebuď sám. Hodně lásky v sobě máš, ty dát si smíš - jen té, pro kterou jsi a pro kterou dýcháš. A pak si můžeš brát, všechno nádherný, co jen žití může dát, - óóó - , vždyť smíš, buď rád. A pak si můžeš brát, všechno nádherný, co jen žití může dát, - óóó - , vždyť smíš, buď rád. … chtěj žít - žít.