Jsou dny, kdy říkáš - už dost - proč dále jít,
ale tvá víra zná, kde sílu brát.
Nesmíš dovolit, když smutek - ten zlý pán, chce tě mít,
musíš natáhnout svý ruce až tam k modrým oblakům,
ucítíš jak nádherný je život.
A pak si můžeš brát,
všechno nádherný, co jen žití může dát,
tak neber si málo, vždyť smíš.
Nedávej si vinu, vždyť chyby neděláš jen sám,
tvá samota bolí, říkáš - smůlu věčnou mám,
ale s nadějí se prodíráš za štěstím dál.
A pak si můžeš brát,
všechno nádherný, co jen žití může dát,
- óóó - , vždyť smíš, buď rád.
Až stíny zmizí, říct si můžeš - já jdu dál,
vždyť krásný je na zemi žít, nebuď sám.
Hodně lásky v sobě máš, ty dát si smíš - jen té,
pro kterou jsi a pro kterou dýcháš.
A pak si můžeš brát,
všechno nádherný, co jen žití může dát,
- óóó - , vždyť smíš, buď rád.
A pak si můžeš brát,
všechno nádherný, co jen žití může dát,
- óóó - , vždyť smíš, buď rád.
… chtěj žít - žít.
