Opuštěnou vesnicí jel na koni divný muž Oděn celý v zeleném a v ruce držel kuš Před kovárnou zastavil a než vejít se dnu odhodlal Tak na dveře zabušil, tak na dveře zabušil Hej, kováři, můj kůň nechce dál! Rozléhá se jako hrom, ten hlas po celém stavení Však to už otec otevřít jde a já mám v zádech mrazení Pak ten muž z koně seskočí a já už vím, že je to on Už čekám, až jen vysloví, už čekám,až jen vysloví to Hej, kováři, dej mi Marion! Hej, kováři, dej mi Marion, což neslyšíš kostelní zvon, jak vyzvání ? Dej, kováři, mi za ženu jí, rád i před Bohem zpečetím svazek s ní už napořád Pak se ten muž pokloní, to když vedle něj klečím já A můj otec promluví, co však říká, už nevnímám Neb mi v mysli stále zní slova, jež mu řekl on Ta slova tolik šílená, ta slova krásně šílená To hej, kováři, dej mi Marion! Hej, kováři, dej mi Marion, což neslyšíš kostelní zvon, jak vyzvání Dej, kováři, mi za ženu jí, rád i před Bohem zpečetím svazek s ní už napořád Opuštěnou vesnicí jel na koni divný muž Oděn celý v zeleném…