Opuštěnou vesnicí jel na koni divný muž
Oděn celý v zeleném a v ruce držel kuš
Před kovárnou zastavil a než vejít se dnu odhodlal
Tak na dveře zabušil, tak na dveře zabušil
Hej, kováři, můj kůň nechce dál!
Rozléhá se jako hrom, ten hlas po celém stavení
Však to už otec otevřít jde a já mám v zádech mrazení
Pak ten muž z koně seskočí a já už vím, že je to on
Už čekám, až jen vysloví, už čekám,až jen vysloví to
Hej, kováři, dej mi Marion!
Hej, kováři, dej mi Marion, což neslyšíš kostelní zvon, jak vyzvání ?
Dej, kováři, mi za ženu jí, rád i před Bohem zpečetím svazek s ní už napořád
Pak se ten muž pokloní, to když vedle něj klečím já
A můj otec promluví, co však říká, už nevnímám
Neb mi v mysli stále zní slova, jež mu řekl on
Ta slova tolik šílená, ta slova krásně šílená
To hej, kováři, dej mi Marion!
Hej, kováři, dej mi Marion, což neslyšíš kostelní zvon, jak vyzvání
Dej, kováři, mi za ženu jí, rád i před Bohem zpečetím svazek s ní už napořád
Opuštěnou vesnicí jel na koni divný muž
Oděn celý v zeleném…
