V tom čistý vyšel z rukou hospodina A lýtky zčeřil temné kapradiní Zkoumaje poprvé pach člověčiny Jíž všude kolem sálá k němu hlína Až k řece kráčel, tekla rájem líná V zrcadle dole tiše pluli líni Ze štíhlosti své omýval stopy hlíny Ve stínu temných křídel cherubína A pak ji spatřil, plachou, oslněnou Evo, zašeptá jen, tak učiní ji ženou A k jejím ústům ústa nakloní Proud zlatých vlasů smýkl po úbělu Tiskl ji ještě k nezvyklému tělu Pod karmínově rudou jabloní