V tom čistý vyšel z rukou hospodina 
A lýtky zčeřil temné kapradiní
Zkoumaje poprvé pach člověčiny
Jíž všude kolem sálá k němu hlína

Až k řece kráčel, tekla rájem líná 
V zrcadle dole tiše pluli líni 
Ze štíhlosti své omýval stopy hlíny 
Ve stínu temných křídel cherubína 

A pak ji spatřil, plachou, oslněnou 
Evo, zašeptá jen, tak učiní ji ženou 
A k jejím ústům ústa nakloní 

Proud zlatých vlasů smýkl po úbělu 
Tiskl ji ještě k nezvyklému tělu 
Pod karmínově rudou jabloní