Mám malý nos. A malý byt. I v podpatcích jsem trapně malá. A tak mě sotva můžou chtít ti muži, o které bych stála. Chlap s apetitem generála si prostě všimne jiných žen. Těch s ňadry hrdými jak skála… Jak mám si říkat: Yes, you can? Můj svět zná jiný kolorit. Mně máma vždycky říkávala, že velký svět má ostrý břit: Kdo nemá moc, ať žije z mála. Kam by ses, moje milá, cpala… já potratila každý sen, jenž ve mě rostl. Já se bála byť jenom špitnout: Yes, you can. Znám ženy, co maj' v očích třpyt. Z nich žádná jakživ nestonala… A nebo dokážou to skrýt i před pohledem kardinála? Já o svých touhách básně psala! A pak je smetla do kamen… A věčně sama usínala. Ach, kdo by mi řek' : Yes, you can? Jsou lidé jako katedrála, jež skrývá jedno z Božích jmen. Snad probudil je, když já spala, hlas, který křičel: Yes. You can!