Po letech mě neustále vábí lehký splín tvé melancholie, slza stéká po tváři, je to má neskromná fantazie. Prostorem se dnem a nocí vznáší tichý tón tvé kvadrofonie, lampář akord prozáří, je to jen vysněná utopie. Bývala obousměrná, dotěrná a jak zlá milá věčně nevěrná, něco se příčilo, snad slovosled, když jsem s ní rozmlouval naposled. Světem letí choulostivé zprávy, dekadentní geometrie, tvůj refrén se odhalí, je to má soukromá elegie, prostá, G-durová harmonie. Bývala obousměrná, dotěrná a jak zlá milá věčně nevěrná, něco se příčilo, snad slovosled, když jsem s ní rozmlouval naposled. V zimní mlze někdo z oken hází květy dětí z Kalifornie, veršuji své vyznání, je to jen pokleslá poezie, je to má pokleslá poezie.