Divoký jahody rostou na úpatí hory jsou sladký jako ústa dětí co je sbírají Člověk v kolíbce na zádech si hoví culí se na Měsíc ten mu neodpoví Jen první láska laská tak jako vánky v létě Slzy i kapky deště po tváři jí stékají Člověk v kolíbce žije dny plný slávy leží si v posteli na léty měkkém loži A bílý pes si spí na modrých kopcích rána a až se probudí vidí let hus divokých Člověk v kolíbce natřený černou barvou do země se spouští a už se nevrátí