Divoký jahody rostou na úpatí hory
jsou sladký jako ústa dětí co je sbírají
Člověk v kolíbce na zádech si hoví
culí se na Měsíc ten mu neodpoví

Jen první láska laská tak jako vánky v létě
Slzy i kapky deště po tváři jí stékají
Člověk v kolíbce žije dny plný slávy
leží si v posteli na léty měkkém loži

A bílý pes si spí na modrých kopcích rána
a až se probudí vidí let hus divokých
Člověk v kolíbce natřený černou barvou 
do země se spouští a už se nevrátí