1. Má švih, má šarm, no a já ji znám.
   Má hezký úsměv a svůdný krok,
   a tak jsem ji znát chtěl víc.
   Má tam i tam, co mám rád a ne sáaám.
   Nohy má dlouhý jako přestupný rok,
   a tak jsem jí šel říct: 

R: Věř mi, já tě budu mít rád
   nejpozději už za malou chvíli.
   Prý bych měl snad pozor si dát
   a žít jen tak, jak se dá.
   To pak už nebudu já.
   Máš tu čest, že mě můžeš svést a být má.

2. Má švih, má šarm, no a já ji mám.
   Máme se rádi už víc než rok
   a nechybí nám teď nic.
   Ale vím, když čas rozdělí i nás,
   nedám si prášky ani do hlavy brok
   a jiné zas půjdu říct… 

R: Věř mi, já tě budu mít rád . . . . . .   

3. Tohle jsem já jí říkal vážně.
   Zaplakal hlas i můj anděl strážnej.
   Kam se to řítím? Kdy já už zmoudřím?
   Do smrti mé a pak co dál?
   Ať budu v pekle či v bájném ráji,
   kouknu se, jestli tam dívky mají.
   A kdo mě zná, ten už rozpozná,
   co já i tam bych si dávno přál
   - nejvíc přál. 

R: Věř mi, já tě budu mít rád
   nejpozději už za malou chvíli.
   Prý bych měl snad pozor si dát
   a žít jen tak, jak se dá.
   To pak už nebudu já.
   Máš tu čest, že mě můžeš svést,    a být má.