1. Má švih, má šarm, no a já ji znám.
Má hezký úsměv a svůdný krok,
a tak jsem ji znát chtěl víc.
Má tam i tam, co mám rád a ne sáaám.
Nohy má dlouhý jako přestupný rok,
a tak jsem jí šel říct:
R: Věř mi, já tě budu mít rád
nejpozději už za malou chvíli.
Prý bych měl snad pozor si dát
a žít jen tak, jak se dá.
To pak už nebudu já.
Máš tu čest, že mě můžeš svést a být má.
2. Má švih, má šarm, no a já ji mám.
Máme se rádi už víc než rok
a nechybí nám teď nic.
Ale vím, když čas rozdělí i nás,
nedám si prášky ani do hlavy brok
a jiné zas půjdu říct…
R: Věř mi, já tě budu mít rád . . . . . .
3. Tohle jsem já jí říkal vážně.
Zaplakal hlas i můj anděl strážnej.
Kam se to řítím? Kdy já už zmoudřím?
Do smrti mé a pak co dál?
Ať budu v pekle či v bájném ráji,
kouknu se, jestli tam dívky mají.
A kdo mě zná, ten už rozpozná,
co já i tam bych si dávno přál
- nejvíc přál.
R: Věř mi, já tě budu mít rád
nejpozději už za malou chvíli.
Prý bych měl snad pozor si dát
a žít jen tak, jak se dá.
To pak už nebudu já.
Máš tu čest, že mě můžeš svést, a být má.
