Já nejsem z lidí těch, 
co mají pořád spěch. 
Vždy z jara propadám, 
toulavým náladám. 
 
Řeka jak dlouhá nit, 
říká mi kudy jít. 
Tam pařez je můj trůn 
a banjo má pět strun. 
 
V lesích se loučím 
s jarní únavou, 
a banjo zpívá píseň 
tu mou toulavou, toulavou. 
 
Sotva že sleze sníh, 
je neklid v nohou mých. 
Mám zas co jsem si přál, 
má stezka vede dál. 
 
Řeka jak dlouhá nit, 
říká mi kudy jít. 
Tam pařez je můj trůn 
a banjo má pět strun. 
 
V lesích se loučím 
s jarní únavou, 
a banjo zpívá píseň 
tu mou toulavou, 
loudavou chůzi mám.