Pod dobříšským Vargačem dvě sochy bdí, po léta skrývájí svá proroctví. Kdo starou vozovou cestou kdy jel, s pokorou před nimi pokleknout šel. Zde svatý Tadeáš do knihy hledí, na co on myslí, jen stránky vědí. A svatý Leonard za víčky sůl, ve zdvižené dlani třímá srdce půl. Nevelký kostelík dává jim stín, ukážou kudy lidským rozcestím. Dva svaté z kamene zašpinil čas, chránili nás dříve a chrání zas. Půl srdce v dlani je nám znamením, že naše věky jsou v půli dění. Nebude žádných slov, nebude vět, až kniha zavře se, ukáže hřbet. Tam svatý Tadeáš za každým stoletím otáčí list. Nerovnou drží stráž, běda až nebude v knize co číst. A svatý Leonard marně zhoubný osud mění. Jenom sám, bez andělských gard, varuje další pokolení. Tam svatý Tadeáš za každým stoletím otáčí list. Nerovnou drží stráž, běda až nebude v knize co číst. A svatý Leonard marně zhoubný osud mění. Jenom sám, bez andělských gard, varuje další pokolení.