Pod dobříšským Vargačem dvě sochy bdí,
po léta skrývájí svá proroctví.
Kdo starou vozovou cestou kdy jel,
s pokorou před nimi pokleknout šel.
Zde svatý Tadeáš do knihy hledí,
na co on myslí, jen stránky vědí.
A svatý Leonard za víčky sůl,
ve zdvižené dlani třímá srdce půl.
Nevelký kostelík dává jim stín,
ukážou kudy lidským rozcestím.
Dva svaté z kamene zašpinil čas,
chránili nás dříve a chrání zas.
Půl srdce v dlani je nám znamením,
že naše věky jsou v půli dění.
Nebude žádných slov, nebude vět,
až kniha zavře se, ukáže hřbet.
Tam svatý Tadeáš za každým stoletím otáčí list.
Nerovnou drží stráž, běda až nebude v knize co číst.
A svatý Leonard marně zhoubný osud mění.
Jenom sám, bez andělských gard, varuje další pokolení.
Tam svatý Tadeáš za každým stoletím otáčí list.
Nerovnou drží stráž, běda až nebude v knize co číst.
A svatý Leonard marně zhoubný osud mění.
Jenom sám, bez andělských gard, varuje další pokolení.
