Hochu zlatej, život řád svůj má - lidi jako koně jdou, ale pán nám stáje rozdělí - jedny chovný, druhý tažný jsou. Buben bije, vříská polnice, je vojna s turkem jistá, páni kvapem balí truhlice, pro mě na voze není už místa. Prach cesty pálí do očí za kočárem krásné paní, ukloním se, pak se otáčím - bílá ručka mi zamává dlaní. Hochu zlatej, život řád svůj má - lidi jako koně jdou, ale pán nám stáje rozdělí - jedny chovný, druhý tažný jsou. Teď mám práci mezi růžemi, paní má je ctná a čistá. Hrabě mračí se a káže mi: "Hleď si zahrady a svého místa!" Rozvitá je růže půlnoční, paní má je šťastná a jistá, nitka rodu v dáli nekončí a já se zas na cestu chystám. Hochu zlatej, život řád svůj má - lidi jako koně jdou, ale pán nám stáje rozdělí - jedny chovný, druhý tažný jsou. Brachu starý, tobě patří dík za dávnou moudrou radu, já si sedám k tobě na kozlík - žiju pro život, ne pro parádu. Hochu zlatej, život řád svůj má - lidi jako koně jdou, ale pán nám stáje rozdělí - jedny chovný, druhý tažný jsou.