Hochu zlatej, život řád svůj má - lidi jako koně jdou,
ale pán nám stáje rozdělí - jedny chovný, druhý tažný jsou.
Buben bije, vříská polnice, je vojna s turkem jistá,
páni kvapem balí truhlice, pro mě na voze není už místa.
Prach cesty pálí do očí za kočárem krásné paní,
ukloním se, pak se otáčím - bílá ručka mi zamává dlaní.
Hochu zlatej, život řád svůj má - lidi jako koně jdou,
ale pán nám stáje rozdělí - jedny chovný, druhý tažný jsou.
Teď mám práci mezi růžemi, paní má je ctná a čistá.
Hrabě mračí se a káže mi: "Hleď si zahrady a svého místa!"
Rozvitá je růže půlnoční, paní má je šťastná a jistá,
nitka rodu v dáli nekončí a já se zas na cestu chystám.
Hochu zlatej, život řád svůj má - lidi jako koně jdou,
ale pán nám stáje rozdělí - jedny chovný, druhý tažný jsou.
Brachu starý, tobě patří dík za dávnou moudrou radu,
já si sedám k tobě na kozlík - žiju pro život, ne pro parádu.
Hochu zlatej, život řád svůj má - lidi jako koně jdou,
ale pán nám stáje rozdělí - jedny chovný, druhý tažný jsou.
