bAnoffee
bAnoffee je uměleckým pseudonymem australské hudebnice Marthy Brown, která pochází z Melbourne a narodila se 27. srpna 1989. Svou sólovou kariéru odstartovala v roce 2012 prvními singly, přičemž původně působila v experimentální popové kapele otouto. Na australské undergroundové scéně si vybudovala silnou pozici díky kombinaci zranitelných textů a vrstevnaté elektronické produkce, která se postupně vyvíjela od lo-fi ambientních nahrávek k sofistikovanějšímu hyperpopu.
Průlomovým momentem v její kariéře bylo setkání s legendární producentkou SOPHIE na festivalu Laneway v roce 2016, která ji následně povzbudila a představila dalším klíčovým postavám scény včetně britské popové hvězdy Charli XCX. Tato spolupráce vedla k tomu, že se Banoffee v roce 2018 stala členkou doprovodné kapely Charli XCX během turné Reputation Tour Taylor Swift, kde vystupovala před publiky čítajícími až 75 tisíc diváků. Po přestěhování do Los Angeles v roce 2017 začala intenzivně spolupracovat s předními jmény hyperpopové scény jako SOPHIE, Empress Of, CupcakKe či umru, což jí přineslo mezinárodní uznání.
V únoru 2020 vydala své dlouho očekávané debutové album Look At Us Now Dad, které bylo kritiky vysoce hodnoceno pro svůj odvážný přístup k tématu mezigerační traumatu, rodinných vztahů a osobního přežití. Deska obsahuje nahrávky hlasu jejího otce, který prošel traumatickým dětstvím a následnou závislostí na alkoholu a drogách. Album kombinuje glitchový pop s emotivní upřímností a obsahuje spolupráce se SOPHIE na skladbě Ripe, která později získala novou verzi s rapovou vložkou CupcakKe.
V listopadu 2021 vydala Banoffee své druhé album Tear Tracks již jako nezávislá umělkyně po ukončení smlouvy s labelem Dot Dash. Devítiskladbové album vznikalo během pandemie COVID-19 v Melbourne a zpracovává téma rozchodu s partnerem, jehož prožívala v reálném čase během samotného psaní skladeb. Album představuje výraznou změnu oproti energickému debutu - místo explozivních bangerů se Banoffee zaměřuje na intimní balady s glitchovanými MIDI instrumentály. Spolupracovala na něm s Charlesem Teillerem z Planet 1999, producentem Petrem a dlouholetou přítelkyní Ceci G.
Album Tear Tracks je pozoruhodné svou surovostí a zranitelností - některé vokály byly nahrány v slzách a Brown otevřeně zpracovává témata jako závislost na lécích (skladba Take A Pill), sebedestrukce (Idiot) nebo sexuální touha po bývalém partnerovi (Never Get to Fuck Any1). Přestože album zůstává věrné popovému zvuku, je emotivně mnohem temnější než debut a Brown jej popsala jako desku "pro lidi, kteří chtějí zůstat doma a ještě nejsou připraveni nechat se zvednout". Závěrečná skladba Tear byla pro umělkyni tak bolestivá, že ji v době vydání alba ještě nebyla schopna poslouchat.
Hudební styl Banoffee se vyznačuje jedinečným spojením emocionální hloubky s experimentální popovou produkcí, kterou kritici přirovnávají k umělkyním jako Charli XCX, Grimes či FKA Twigs. Její schopnost proměnit osobní bolest v působivou popovou hudbu a ochota sdílet intimní detaily svého života ji řadí mezi nejvýraznější postavy současné australské i mezinárodní alternativní popové scény.
