Někdo nemá nic, chtěl by něco mít
Nikdo něco má, chtěl by mít víc
A ten, co má víc, chtěl by ještě víc
Kdo má ještě víc, chtěl by mít nejvíc
A kdo má nejvíc, chtěl by všechno mít
A kdo všechno má, nemá, nemá klid
Ten, co všechno má, hledí do noci
A pálí ho touha, touha nemoci
Říkat, co se smí a nesmí
S mocí, co míval jen bůh
Až se z našich žil vrátí zpět do moří všechna krev
A naše kosti přijme zem, zbyde možná epitaf
Tahle země není tvá, tys jen chvíli patřil sem, patřil sem
Dělíme si svět na my a oni
Tak jako včera, tak jako loni
Jedno, jestli sto anebo tisíc let
Či jak daleko, podíváš se zpět
Tenká hranice mezi my a oni
Tenká hranice mezi být a žít
Tenká hranice mezi my a oni
Tenká hranice mezi žít a mít
Kdo znám nikdy není všechno
Všechno nikdy není dost
Až se z našich žil vrátí zpět do moří všechna krev
A naše kosti přijme zem, zbyde možná epitaf
Tahle země není tvá, tys jen chvíli patřil sem
Až se z našich žil vrátí zpět do moří všechna krev
A naše kosti přijme zem, zbyde možná epitaf
Tahle země není tvá, tys jen chvíli patřil sem, patřil sem
