Emi D Emi Emi D C Emi
Tak jako soumar v dalekém Tibetu,
to, co mi naložíte, unesu na hřbetu
tak jako zvířete v daleké zemi
nikdo se nezeptá, jak vlastně je mi
G C
a nežli skončím u konce s dechem
v dřevěné bedně pobité plechem
zalepím závěť do obálky
Emi C G D
a pustím se do předem prohrané války
Emi C G D
Jednou za tisíc let zázrak se stává
chvíle jen pouhá - zůstane dým
prosím tě, přemýšlej, pomoz mi hádat
proč se to děje, čím je to čím
Emi D Emi D Emi
co se to děje, děje, děje, co se to děje, děje, děje
Kam se to poděli tři mušketýři,
co byli čtyři a nebo snad pět
jedno je jisté - jeden je málo
na to mít sílu dobývat svět
za všechny jeden a všichni za jednoho,
ten, na kom záleží, není kardinál
nicota v dáli nabývá síly,
co se to tu děje - no sakra krucinál
Jednou za tisíc let…
U cesty do bláta dopadla hvězda,
je trochu ohnutá a místy zrezlá
s děravým kapesníkem a pikslou sidolu
kleknu si na kolena do škarpy pomalu
vytáhnu z bláta rezavou hvězdu,
co jste ji zahodili v bázlivém gestu
stanu se pěšákem na cizí šachovnici,
připnu si pistole a vyjdu na ulici
Jednou za tisíc let…
