Byl tu jeden takovej, měl podivný kecy,
o lásce a o míru, to vám byly věci.
O odpuštění, pokání – no a tak dále,
ke všemu se prý vydával za židovskýho krále.

To byl ten štváč mírovej…

Od těch dob – čas od času, sem tam někdo šílí,
zpochybňujou poznání, že pravdu má kdo střílí.
Neuznávaj sílu, moc – to na čem svět stojí,
žvástama o lidskosti – maskuje, že se bojí.

To je ten štváč mírovej…

Přitom válka k člověku, odjakživa patří,
ve jménu míru zabíjí a ve zbrani se bratří.
Kdo má problém to pochopit – kdo hystericky kříčí,
kdo se proti postaví – ten sám sebe tím zničí.