Sedíš marně, nikdo nepřichází čím víc získáváš, tím víc ti něco schází k čemu dveře jsou, když nikam nevedou můžeš je zazdít, když nemá kdo přijít sedíš v ruce tu věc, nervózně ji svíráš nezvoní, nebliká div z toho neumíráš k čemu je telefon, když má stále hluchý tón můžeš zavěsit nebo ho zahodit Ani tam ani sem ani dovnitř ani ven je to jak blbej sen sám v sobě uzavřen sedíš, přemítáš co bylo se nevrátí všechno svůj čas má, život se nezkrátí k čemu prachy jsou… zázraky nesvedou mrtvá z hrobu nevstane, víla se ženou nestane stojíš, v představách, máš-li fantazii slovo naději nevyslovuj raději k čemu život je když člověk vězněm je jenom v sobě sám duši uvězněnou mám