Sedíš marně, nikdo nepřichází
čím víc získáváš, tím víc ti něco schází
k čemu dveře jsou, když nikam nevedou
můžeš je zazdít, když nemá kdo přijít
sedíš v ruce tu věc, nervózně ji svíráš
nezvoní, nebliká div z toho neumíráš
k čemu je telefon, když má stále hluchý tón
můžeš zavěsit nebo ho zahodit
Ani tam ani sem
ani dovnitř ani ven
je to jak blbej sen
sám v sobě uzavřen
sedíš, přemítáš co bylo se nevrátí
všechno svůj čas má, život se nezkrátí
k čemu prachy jsou… zázraky nesvedou
mrtvá z hrobu nevstane, víla se ženou nestane
stojíš, v představách, máš-li fantazii
slovo naději nevyslovuj raději
k čemu život je když člověk vězněm je
jenom v sobě sám duši uvězněnou mám
