Když mě můj tatíček vystěhoval z bytu, 
vzal mě k sobě strýček z klubu adamitů. 
- Jó, já se moh jen smát.

Adamité mnohou mládež prý jen kazí, 
všude kde jen mohou choděj zcela nazí. 
- Jó, já měl strejdu rád.

Ženský od naproti, zcela nepokrytě, 
skrz okno ho fotí,  jak si chodí v bytě. 
- Jó, já se musel smát.

Strejda neznal míru, hned se ženám dvořil, 
chodil po kvartýru jak ho Pán Bůh stvořil. 
- Jó, já měl strejdu rád.

Žil jsem se svým strejdou, sledoval ty hrátky 
do chvíle než začly Velikonoční svátky. 
- Jó, já se přestal smát.

Barvil jsem já k ránu, všechny možný vejce, 
pak jsem dostal ránu, měl jsem v cestě strejce. 
- Jó, to nemělo se stát.

Ženský od naproti volají na strýce, že si oknem fotí,  
spešl dvě kraslice. 
- Jó, to nemělo se stát. 
- Jó, já měl strejdu rád.