D
Jen my dva, nikdo víc,
G D
jako rub jen, nebo líc,
A
jen jeden z nás má ruku krví zbrocenou.
D
Jeden z nás a někdo třetí ztěží,
G
dodnes vidím jí, jak leží
D A D
skrytá tam jen trávou zelenou.
D G
Tobě jiný holky cesty zkříží,
já však sním za pevnou mříží
D A D
o širých pláních s trávou zelenou.
D
Jeden z nás a jeden nůž
G
rozlil v prsou temnou růž,
D A
v těch prsou dívčích, krytých bílou halenou.
D
Jeden z nás a dlouhá léta běží,
G
dodnes vidím jí jak leží,
D A D
skrytá tam jen trávou zelenou.
D
I když dávno vím, kdo je tím vinný,
G
hledím přes dvůr plný špíny
A D
domů k pláním s trávou zelenou.
D G
recit.: - Když jsi tenkrát v soudní síni vstal a ukázal na mě prstem,
D A
všichni ti museli vidět na očích, že jsi to ty, kdo zabil, ale...
G
voc.: - ty jsi předák, já jen honák býků,
D A
tak řek soud, že já vzal dýku
A D
a skropil krví trávu zelenou.
D
Proto sám teď ve svý cele malý
G
tisknu mříž a hledím v dáli,
A G D
domů k pláním s trávou zelenou.
