Haló: - Tady Karel, Ostrava Poruba. Myloval jsem Marianu, ona mě taky, ale najednou si zbalila pingel a odjela do Prahy. Prosím Vás ne taku, aby sa ke mě vratila. Děkuju. - Milý Karle Ostravo Porubo. Tvou Mariani jsem našel, ale boužel, taky poznal. A právě proto jsem se rozhodl, že nenapíšu píseň pro ní, ale radší pro Tebe Kájo. V neděli hned po ránu před Národním divadlem, podkal jsem Mariánu co chodívala s Karlem. Já se přilíp na ní jako tmel, pod lípou na předmostí a jen jmně jsem ji stisknout chtěl, kousek pod klíční kostí. Zbav ně svých chlípných otěží a sundej ze mě pracky, půjdem radeji k nábřeží krmit bílý racky. Láska stahuje mi hrdlo a kdesi šumí splav, mávám tady jako trdlo rackům na pozdrav. Racku, racku ptáku vzletný s chutí kop bych tě, vrátil tis´ mi pozdrav letmý, mám ho na xichtě. Tak nedělej si Karle dráma z pár životních facek, na tebe káli Mariána a na mě už i racek. Tak nedělej si Karle dráma z pár životních facek, na tebe káli Mariána a na mě už i racek. Tak nedělej si Karle dráma z pár životních facek, na tebe káli Mariána a na mě už i racek.