D      G         D          
1. Míle a míle jsou cest které  znám,
                 G       A
   jdou trávou a úbočím skal.
   D          G         D          Hmi
   Jdou cesty zpátky a jdou cesty tam
    D               G    A
   a já na všech s vámi stál.
   D        G           D  
   Proč ale blátem nás kázali vést
                 G        A
   a špínou nám třísnily šat?

      G            A      D          Hmi
R: To ví snad jen déšť a vítr kolem nás,
       G      A7            D
   ten vítr co začal právě vát.

2. Míle a míle se táhnou těch cest
   a dál po nich zástupy jdou.
   Kříže jsou bílé a lampičky hvězd
   jen váhavě svítí tmou.
   Bůh ví, co růží, jež dál mohli kvést,
   spí v hlíně těch práchnivých blat!
R: 
3. Dejte mi stéblo a já budu rád,
   i stéblo je záchranný pás.
   Dejte mi flétnu a já budu hrát
   a zpívat a ptát se vás:
   proč jen se účel tak rád mění v bič
   a proč, že se má člověk bát?
R: