Ze tmy houká vlak a nádraží je prázdný z dálky slyším jenom pražců dunění toulat by se bylo možná krásný nebejt na konci poslední zvonění Zavolej hej, čeká dál já už se tej samoty bál zavolej hej, hej, hej, hej, hej, hej, hej, hej, hej! Ty jsi pro mě dycky byla holka krásná já sem kvůli Tobě do vagónu vlez tahle věc je mi už pár let jasná že by po mně neštěk teď už ani pes Těžko vědět kdy se k Tobě zase vrátím na mým ksichtu podepsal se čas vlaky jedou pryč a já se s nimi ztratím nakonec uslyšíš jenom větrů hlas Je to těžký nemít nikde rodnou hroudu ale horší je bejt s Tebou pořád sám jen si všimni že furt pluju proti proudu až mě zametou tak možná zavolám