Ami           D               G                 Ami
1. Věřím, až jarní déšť poslední spláchne z hořkejch let
            Edim                H7         Ami         H7
   a na dlaních z vyprahlejch dnů zůstane vyschlej amulet,
           Ami            D            G             Ami
   že nakonec jak ptačí křídla zašumí něhou v srdci mým
                 Edim          H7         (Ami) (H7)     Emi
   tvůj měkkej hlas, co řekne mi, že zůstane už jenom s ním.

2. Věřím, že láska chutná tím víc, čím je jí míň,
   tak už to je a písní svou na tomhle nic už nezměním,
   jen mít na chvíli sílu zastavit okamžik a čas,
   abych svůj den tak jako dřív nakonec zase nepropás'.
          A           Emi         A           Emi
R: Never more, never more, never more, never more.

3. Věřím, že lidi zlí často nemůžou v noci spát,
   i když už vím, že svědomí se nechá schovat pod kabát,
   věřím a věřit musím, že křivda křivdou zůstane,
   i když jsi chlap a hořkost z ní podzimní vítr odvane.

4. Věřím v deštivej den, kdy už ti zbejvá jenom pít
   a poslední cigáro máš a zvonek nechce zazvonit,
   věřím, že nakonec za dveřma musí někdo stát,
   protože čas je hroznej pán a nemusí se na nic ptát.
R:

5. Věřím, že přijde den, kdy zůstane čas chvíli stát
   a do polí tak jako dřív lidi se půjdou milovat,
   pak snad přestane krákat ten starej havran ze zlejch hor
   a nikdy víc neuslyším to jeho věčný "never more".

6. Věřím, až přejde čas opilejch nocí, smutnejch rán,
   přiletí pták a všechno zlý odnese oknem dokořán,
   za ním chraptivým hlasem bude se ztrácet temnej chór,
   až nakonec neuslyším to jeho strašný "never more".
R: