Politej stůl a popel nádhernýho mládí
tiše si broukám a v hlavě prázdno mám
života půl dal bych tý co mě svádí
kdyby mi řekla proč jsem i s ní furt tak sám
sedíme dál a kolem nás vteřiny pádí
ruce má měkký tady v restauraci Schnell
vidím jen pár krásných rtů a myslím na Chanell
tak si dám rum abych radši zapomněl
Má oči co se o nich denně zpívá na deskách
má ústa že bych třeba slanečka z nich jed
a perlivý smích jako dáma v starých burleskách
no prostě je to holka jako žiletky a med
Tak radši dál na svůj oheň rumem přikládám
nevím co říct abych třeba neujel
a přece sám strašně sám si tu s ní připadám
co mi tu říká dávno jsem zapomněl
Má spoustu slov řečí vět a mě to nebaví
vidím jen ústa a hruď co zvedá dech
intelektuál ten se s ní možná pobaví
já ovšem přemýšlím jen o těch radostech