Až slunce vodtrhne stín z korun starejch stromů a letní tráva bude vonět kolem nás marně budeš se ptát na cestu domů to se zeptej svýho věnce sedmikrát Kytky bílý do potoka rukou házej ptej se vody kam až vede její proud na poslední cestu mě pak procházej abych na to ráno moh zapomenout Neprostírej pramen černejch vlasů do vzpomínek prostovlasejch dní nedozpívej píseň cizích hlasů zapomínej do zapomění Spočítej si kolik brabenců jde kolem zaposlouchej se do žabích serenád neprováděj žádný kejkle se svým bolem já ti garantuju že se vrátím rád Kytky bílý doplujou k dolnímu mlejnu tam tě láska praští rovnou do očí tam tě milá Máňo vlastnoručně sejmu než se mlejnský kolo jednou votočí