Edymu a Pademu na jeden zátah Proč právě já se musím se životem prát když spoustě lidí stačí jen u cesty stát možná že nemám ten ksicht co je potřeba já vždycky tvrdě musel makat na chleba Né že bych záviděl těm co u cesty jsou nakonec když nejdou tak stejně nedojdou já po té cestě trmácím se spoustou let a mně už vůbec nemá kdo co závidět Člověk se opeří a vylítne jak pták ani mu fotr nestačí říct co a jak když prvně zakopne tak řekne vem to nešť neví že za zatáčkou padá prudkej déšť Holt už nejsem takoví my kteří cestou jdem že nikdy žebrat k bílým oknům nepřijdem co se dá dělat mužskej má svý názory stojí za něco i když pajdá na nohy A to je krásný že ten celej lidskej rod radši se utopí než našel by svůj brod pokoušet osud chtěli všichni frajeři ať to jde zkusit každej kdo nám nevěří Proč právě já se musím se životem prát mě prostě nestačí jen válet se a brát já zkrátka do života chtěl bych rejpnout rád a tak jsem tady a vím že jsem kamarád