Emi Ami
Mít chleba z růží kámen z kytek mít
D G
a perníkový kytary mít hlas
Ami C
do cihlovejch mraků nechat znít
H7 Emi
kus větru snad a zkamenělej čas
A na rukou mít místo nehtů tón
co hladí teple něžnejch křivek pár
a v hlavě slyšet nočních vlaků zvon
bejt starej chlap co nikdy nezestár
Mít v srdci spoustu místa pro pár chvil
co příjdou lehce z mlhavýho dne
a jejichž krásu nikdo nevypil
a nemít strach že příjde poledne
Že polednice zlá jak černej mor
ti z bílýho dne neudělá noc
a vědět svý a z kopretin mít vor
a nestarat se kdo má právě moc
Tak do přízemních dnů hrát svoje blues
a nečekat až zazní správnej hlas
mít odvahu si urvat světa kus
a světlo mít co dávno zhasnul čas
Mít chleba z růží kousek štěstí snad
a ruce ztvrdlý láskou na kámen
mít z kamarádství postavenej hrad
tak do smrti v něm zpívat zůstanem
