C               F6      F# G6            C
1. Tak, jako jazyk stále naráží na vylomený zub,
                  F6       F# G6                 C
   tak se vracím k svýmu nádraží, abych šel zas dál,
              F6       G6       Ami          Cdim
   přede mnou stíny se plouží a nad krajinou krouží
            F6 F# G6           C
   podivnej pták,    pták nebo mrak.

    C           F6        G6           C
R: Tak do toho šlápni, ať vidíš kousek světa,
                 F6    G6          C
   vzít do dlaně dálku zase jednou zkus,
               F6   G6           C
   telegrafní dráty hrajou ti už léta
                F6  F# G6  F# F6 C
   to nekonečně dlouhý monotónní blues,
      C                     F6  F# G6      F# F6 C
   je ráno, je ráno, nohama stíráš rosu na ko-le-jích.
  
2. Pajda dobře hlídá pocestný, co se nocí toulaj'                  
   co si radši počkaj' až se stmí a pak šlapou dál
   po kolejích táhnou bosí a na špagátě nosí
   celej svůj dům, deku a rum.

R: Tak do toho šlápni, ať vidíš kousek světa,
   vzít do dlaně dálku zase jednou zkus,
   telegrafní dráty hrajou ti už léta
   to nekonečně dlouhý monotónní blues,
   je ráno, je ráno, nohama stíráš rosu na kolejích.
   nohama stíráš rosu na kolejích.