A                    Emi                       A
1.  Nás bylo sedm romantiků, netušících, že se všechno mění               
                            Emi                           A
    a stačilo pár okamžiků, patnáct let, to vlastně tolik není.
         F#mi                 
    Však sotva v pátek odhoukaj, 
       C#mi                    Hmi   D E
    to pomyšlení každýho z nás svádí,
        A                   Emi                  A
    svý tělo sádlem obalený napasovat do maskáčů z mládí.

    A                     Emi                  A
2.  Léta krásy nepřidaj a nevyléčí naše ztuhlý hnáty (*),
                                      Emi                    A
    jen v uších pořád zvoní blues, co zpívají nám telegrafní dráty.
        F#mi                     C#mi                     Hmi   D E
    Zas jdeme známým údolím, tak jako v časech naší zašlý slávy
      A                     Emi                   A
    a slova městem neředěná snášejí se do vyrezlý trávy.

        A                        Emi                A
3.  Pak čaj s příchutí jehličí a cigaretu zapalovat třískou
                             Emi                      A
    a kytaru vzít do klína a zpívat si tu píseň kdysi blízkou.
         F#mi                
    Text není žádnej Kainar, 
          C#mi                        Hmi    D E
    dávno víme všichni, že je vlastně hloupá,
        A                       Emi                      A
    tak proč nám slzí oči, není přece vítr a kouř vzhůru stoupá.

    A                     Emi                        A
4.  A je tu konec víkendu a všechno jako v obráceným filmu,
                                  Emi          
    každej si schová do kapsy ten žhavej uhlík, 
                 A
    kterej ještě zbyl mu.
           F#mi                     C#mi                 Hmi   D E
    [: Ten uhlík, to je jistota, že všedními dny člověk nezmagoří (*),
        A                   Emi                       A
    čas od času se podívá a řekne: je to dobrý, ještě hoří...:]


(*) Patrně po zásahu cenzury byl na první LP desce text
na označných místech upraven takto:

... Léta krásy nepřidaj a nevyléčí naše ztuhlý klouby,
jen v uších pořád zvoní blues, co na mýtinách jazzman vítr troubí ...

... Ten uhlík, to je jistota, že všední dny člověka neumoří ...