A                       Emi                       A
1.  Nás bylo sedm romantiků netušících, že se všechno mění,               
                            Emi                           A
    a stačilo pár okamžiků, patnáct let, to vlastně tolik není,
         F#mi                 
    však sotva pátek odhoukaj, 
       C#mi                    Hmi   D E
    to pomyšlení každýho z nás svádí
        A                   Emi                  G
    svý tělo sádlem obalený napasovat do maskáčů z mládí.

    A                     Emi                  A
2.  Léta kráse nepřidaj a nevyléčí naše ztuhlý klouby,
                                      Emi                   A
    jen v uších pořád zvoní blús co na mýtinác jazzman vítr troubí         
        F#mi                     C#mi                    Hmi  D E
    zas jdeme známým údolím, tak jako v časech naší zašlý slávy,
      A                     Emi                   A
    a slova městem neředěná snášejí se do vyrezlý trávy.

    A                        Emi                A
3.  Čaj s příchutí jehličí a cigaretu zapalovat třískou,
                             Emi                       A
    a kytaru vzít do klína a zpívat si tu píseň, kdysi blízkou,
         F#mi                
    text není žádnej Kainar, 
          C#mi                        Hmi    D E
    dávno víme všichni, že je vlastně hloupá,
         A                     Emi                      A
    tak proč nám slzí oči není přece vítr a kouř vzhůru stoupá.

    A                     Emi                        A
4.  A je tu konec víkendu a všechno jako v obráceným filmu,
                                  Emi          
    každej si schová do kapsy ten žhavej uhlík, 
                 A
    kterej ještě zbyl mu,
           F#mi                     C#mi                 Hmi   D E
    [: ten uhlík, to je jistota, že všedními dny člověka neumoří,
           A                Emi                       A
    čas od času se podívá a řekne: je to dobrý, ještě hoří...:]