R: Tobě má milá, tobě na zdraví, 
   víš za dar tvýho mladýho těla. 
   Na zdraví tobě a na zdraví všem, 
   co tebe užili v pohodě drahá. 

Tak trochu jsem počal umírat s večerem, 
venku je živo, 
a proudí Práterem, 
lid jednou v tejdnu se baví.
Čas nudný v hospodě potichu zabíjím, 
mám oteklý ruce
a chladný srdce.

R: Tobě má milá...

Ve mě se probouzí dotěrná reflexe, 
požitek kazí
a někdy mrzí, 
když v duši skepse mě mrazí.
Kol okolo dav služek a vojáků, 
mě zpívá smutek,
proč jen ten smutek. 

R: Tobě má milá...