E        A     H      E
Ještě mě studí slzy na límci,
   A         H7          E
co naposledy pro mě vyplakala.
        A      H      E
Než zas odešla kamsi za kýmsi
        A      H7         E
nad kým prý se ještě slitovala.
       D                A     H
To ale nade mnou se Bůh smiloval,
        C#mi                  D
když mi nechal její slzy na rameni.
         A      H     A   H
Teď můžu chodit řádně povýšen
E                         D
po světě, kde lásky pro mě není.

Jistě není, nebylo a nemá být
ani beznaděj a už vůbec ne bída.
A srdce na dlaních netlučou a nevábí,
jsou tak stejná až darmo to střídat.

To asi obejmout vítr je skoro víc,
vylézt do korun a nechat se houpat,
v lese hladit kůru borovic,
Co když ... je jen hloupá.

Ještě mě budí ze sna obrázky,
co na kůži mi nehty napínala.
Šrámy na tváři od něžné pomlázky,
kterou mi hvězdy zhasínala.

A slunce nemá důvod vycházet,
tak se fláká kdesi za horama.
Já po tmě šmátrám pod svícnem
Co když ... je taky sama.

Tak už to dopij putovní příteli,
popojedem dolinami.
Napříč obilím, kaktusy a svízeli
spávat na kopci slámy.

Až kam nás dovedou tahací provázky,
necháme otisk bosé nohy čaroděje.
Budeš mě učit zpívat bez lásky,
co když ... se směje.