Jako slunce žár ve mně oheň vzplál zahřívá mé tělo čím dál víc Jako ze tmy den se probouzí snad mě svojí silou nespálí Jako slunce žár teď odrážím myšlenky co zkouší projít mnou jenom tak se dá nepodlehnout znova pokouším se nadechnout Stoupám výš proud řeky v hrázi stoupám výš v zádech mi mrazí stoupám výš sám sobě podléhám stoupám výš dál hlavu ztrácím stoupám výš marně oheň zhasínám Je to zatmění, který promění oheň v žár, ten spálí vše co má sobě odpouštím, vinu necítím a bylo to zkrátka silnější než já Stoupám výš proud řeky v hrázi stoupám výš v zádech mi mrazí stoupám výš sám sobě podléhám stoupám výš dál hlavu ztrácím stoupám výš marně oheň zhasínám Stoupám výš proud řeky v hrázi stoupám výš já do tmy vcházím stoupám výš sám sobě podléhám stoupám výš sám sebe ztrácím stoupám výš marně oheň hasím marně oheň zhasínám Na dně svýho já světlo nacházím sám sebe nacházím najednou sám sebe poznávám zase jsem to já znovuzrozený bylo to zkrátka silnější než já silnější víc než já silnější víc než já silnější víc než já bylo to silnější než já silnější víc než já silnější víc než já silnější víc než já bylo to silnější než já