Řeknu mu jak jí má ověnčit papírovými květy
keblemi a úlomky skla z lahví
jak se má stát malým princem
a vypít za ni jed z jejího kalichu
povím mu o čem si ráda vypráví
a bude leet nahá
jenom s potůčkem písku na břichu
Povím jí aby si nehrála se slovy
která on v hněvu odloí
a nevycházela za ním na hladinu oceánu
Budu ji podpírat pohledy
a zeslábne a bude touit po ránu
a nebude mít vůbec nic
co by na ní on mohl objevit
Pověděl bych i víc - ale jak bych potom
od nich mohl odejít?
Chce se mi rozepnout zbývající knoflík
na oděvu dávno spadlém na zem
stydět se za kousíčky studu
na těle dávno nahém
Zůstanu ...
Nepůjdu
Noc a mlha s nimi bude něně zacházet
úsměv měsíce je bude provázet a hladit na dlani
Budu jim vařit snídani
a do sklenice limonády jim chytím hvězdy
aby mě měli raději
z padajících souhvězdí snesu v náruči naději
A kdybych náhodou upadl na zem
nebudu vstávat
Zůstanu ...
Nepůjdu
Chtěl jsem je naposled oba políbit a zkamenět
a jako socha ukazovat prstem do nebe
Nechali si to oba líbit
zahledění a ztracení do sebe
Budu stát ve dveřích a nebudu se hýbat
Jetě se ohlédnu...
Budu mít sílu zamávat?
Nebudu....
Budu se jenom dívat
Zůstanu...
Nepůjdu...
Zapomněl jsem jim povědět aby si mě nevímali
Ale to u oba dávno dávno udělali
