Každému se to nejméně jednou stalo
Byl chvíli středem světa a došel domů sám
A uvažoval k ránu – mít hodně, nebo málo?
Chtít být beze jména je taky slavomam
Otevíráš k ránu lednici, čteš zmrazky ledu
Jako zrcadlové písmo – milostné dopisy
A kapky slz ti přimrzají ke rtu
Ještě se držíš – žáček v první třídě – v první lavici
Narodil ses a už ses počítači hlásil: „Tady!“
Nemusel ses starat kdy, proč a jak
Nikdy ses neprobudil v noci žízní nebo hlady
A plaveš: spolknul jsi vnadidlo i naviják
Bývalá milenka je nyní tvoje žena
Končí loupežné výpravy na cizí území
A malované děti se rejou v zemi
Palčivé jako kousky pepře rozkousnuté v polívce s uzeným
A už tě krmí štěstím jako krmívají opice v zoo v sobotu za mříží
Uvnitř karamely skrytý háček – zabiják
Váháš mezi basou piva, vězením a Paříží?
A stejně v tom plaveš: spolknul jsi vnadidlo i naviják
Tvé tělo dopadlo bez boje na tělo mé ženy
A společný výkřik zapadl tupě do noci
A její děti jsou už navěky taky naše
Drobné přívažky po krátké smrtící nemoci
