Jano! Jano! Jano! ztratila jsi dávno vechny svoje panenky vzali ti dětské květované šaty na okna ti dali těžké sametové závěsy zakázali ti sedat si do trávy a sbírat spadlé ovoce ohlížet se vpravo nebo vlevo kdyby tam někdo stál zatajili ti jak často mívají lidé mokré pocity do divadla si nikdy nekupuj lístky k stání Jano Jano Jano Jano S těžkým dopisem a lístkem na vlak v ruce tě vypravili z domu v poledne jsi stála v mlze zaslíbeného města zhroucené domy stály dál neměly místo kam padnout obchody plné drahých věcí stály v cestě lidem zívajícím nudou a auta stála a chodci stáli a někdo mezi nimi ležel městem tekla řeka hluku spadla ti do ní kníka mých veršů nebo jsi je vyměnila za krabičku cigaret? Odvedli tě do šedé školy na konci dlouhé ulice smáli se jak chodíš ráno ráda naboso záviděli ti že máte doma svojí vlástní velkou zahradu milovali se v parcích a psali o tom posudky a knihy Jano Jano Jano hledej někoho s kým můžeš jenom tak sedět a nemusí mluvit hledej kdo ti bude půjčovat květiny a bude ve snu spát u tvých dveří bude mít na sobě černý roztrhaný svetr a modré oči a pohádkové jméno Petr uprostřed lidí chladných jako počítací stroje Jano Jano Jano hledej - zastav plyn! Vyběhni do tmy podám ti ruku a v ní láhev mléka přelij se ke mě z pokoje do noci - tak dlouho čekám! vždy jsi dost velká a víš jak na svět přicházejí děti strop se propadne a stěny kolem zmizí díváš se větrem jako bych ti někdy ublížil ráno mě hledej v parku mezi platany Jano Jano hledej sůl a slzy hledej ale ty se na mě díváš jako bych ti ublížil Ano ano ano