Vane svěží vánek fouká do polívčičky Na výročním dortu studentíkům sfoukl svíčky Vzpomínám si matně na těch pár dní Kdy poslední byl první a první poslední Došel mi expres doporučený dopis „gaspadin poslaněc“ Spletli si adresu nečitelný podpis Zvali mě na stakan a na žvanec Z místa odkud na nás dohlíželi shůry Máváme dnes my – nové nomenklatury Sklínku sektu v ruce čekáme v řadě Na Audienci na pražském Hradě Někdo má vstup volný – jiný zase ne Ceremoniář neomylně rozhodne Kdo smí výš a dál – a kdo žádoucí není Komu dát metál komu i políbení Dále od hradu dále! Loká Tokaj lokaj v livreji Voláme sláva – volíme krále Svobodu…lásku…víru…naději Loutkáři bez tváří balí své kulisy Pohádka končí – hra na dnešek a na kdysi Hrad zůstává stát jenom hradní stráže se mění Kolik dát za pravdu – a kolik na umění Vím že záhy ztrácím bývalé známé Falešná popularita ta vždycky klame Nejsem už sám sebou – ani jedním z vás Hlas mas mi zlámal vaz Jestli někdy vezmu teplý místečko v kanclu Pošlete mi koresponďák – Taky už jsi v hajzlu Spalte všechny rýmy lásky co jsem zažil Kostrbatý důkazy jak málo jsem se snažil Funkce mě minuly – do undergroundu nechci Jsem nikdo proti ničemu iritují mě světci Někdy se sám sobě hnusím jindy zas tolik ne Halabala píšu co mě právě napadne Dálnicí kde se tísní český lid Uhání kolona – zkus ji zastavit A v ní někde klimbá princ na bílém koni Čelem k masám zády ke zdi – tak jako vloni oni S kytarou ve škarpě zkouším zamávat Kdyby mě vzali sebou jel bych rád Mávnul jsem pozdě – místo už nikde není Tohle je uzavřené představení Sháním si desky na sebrané spisy Ultimativní kompromisy tak jako kdysi Vím že nic nevím která bije co se děje Zbývá mi teskné blues občanů bez portfeje Velká je doba občané jsou malí Nevděční nepatrní nedokonalí Něco je stále stejné – i když se všechno mění Všechno už dávno máme ale něco náhle není Plíživě se šíří štíří nálady Kdo vypad z vlády zpátky do řady Ohlíží se zpátky – za ním nikdo není Komu má dát do huby a komu na modlení? A po dálnici pádí dál na bílém koni Eskadrona zmizí spěchají odtamtud co loni Stále jsem tehdy sám tam kde stojím teď Kolem sebe prázdno – berlínskou zeď Já jsem jen pomáhal jiným stavět mosty Já – uzavřená společnost Na věčnosti budu stát zase stranou Tak čau a někdy nashledanou