Viděl jsem dnes dívku z Heřmánkové návsi
Viděl jsem ji v bistru, upíjela džús
Viděl jsem dnes dívku nevídané krásy
Viděl jsem ji, když šel nebem velký vůz.
Prý doma měla kluka, zustal kdesi v dáli
Rodiče už chtěli slávnou svatbu mít
Dostála chuť všechny mosty ke vsi spálit
A k městu na obzoru jít.
Svoje dny i noci začala mně líčit
Tuhle cestu městem měla dávno znát
A měla kluků víc, než chtěla mi snad říci
Žádny však nechtěl v její něze hrát.
Znala všechny kluby, od všech lahví zátky
Od ateliéru měla vlastní klíč
Prožívala každodenní klamné svátky
Každodenní mejdánový kýč.
Znala všechny flámy, znala všechny klípky
Znala všechno, co si vždycky přála znát
Ale z velké lásky zůstaly jen střípky
Proč to takhle končí, začla se mně ptát.
Každý den jen buší horká diskotéka
Každý den jen blankyt nevyspalých rán
Každý den ze sebe krásné snění svléká
Z obrazu už zbyl jen oprýskaný rám.
Řekla mi, že život je jak horský výstup
Za velikou láskou chtěla vždycky jít
Teď se ve snech vrací k heřmánkovým místům
Možná v bílem domku měla dávno žít.
Kdepak je ta dívka z Heřmánkové návsi
Vrátila se domů, nebo kráči dál
Kdepak je ta dívka nevídané krásy
Kdo pak ji teď řekne, že jsem o ni stál.
Kdepak je tá dívka nevídané krásy
Kdo pak ji teď řekne, že jsem o ni stál.
