Celá pod stínem, vidím tu zkázu Země skomírá, lidí po málu sem a tam bloudí, nenajdou cestu ven. Zachází to Slunce poslední zachází, lidé jdou domů spát netuší, že už se nerozední noc poslední černý háv si obléká. Předtuchou zlou naplněný jsem slyším, jak zpěv ptáků utichá tušení, že lavina sílí cítím dech noci jak blíží se blíží. Jen blázen dál zná jen blázen sám dá ti odpověď svou, co dál, až přežiješ svět, ten co jsi znal. To se nesmí stát, nikdo z vás nesmí dál jen tak jít svůj život odevzdat, utíkám, mé nohy žene strach, však hrdlo mé strachem se svírá. Probouzím se tím strachem posedlý probouzím, venku svítá, znavený noční můrou dál, vždyť byl to sen, co se mi jen zdál.