Na větvi visí pán umbrtka Na tácku od piva umbrtka pán Ve stínu komínu Bez brejlí s pupíkem od piva Ve stínu umbrtka pán Tak moc se zaklání A klouže po ledu Hodný je umbrtka pán V pokoji hospody dlouho vysedává Až doma leží po cestě jde zakloněn Jak jeřáb umbrtka pán V ruce má virguli Ukazuje kdo dlouhé vlasy má A kdo práci má Kdo dlouho popíjí Kdo svojí míru sám zná Cisterny komíny vlaky a baráky Zdi hnízda pro ptáky Ty který odtáhli do teplých krajů Zalévá mlékem se škraloupy Umbrtka umbrtka pán Je stržen magií kouzlem a čarami Dlouho a pomalu šel hledal Přehlížen ženami pivo si natočí Sám v prázdné hospodě sám Poznáš ho pojí prejt u koně V záklonu odchází on bůh náš zpocený Krásný muž a pán Umbrtka pán Ve stínu fabriky jsou to okamžiky Tam pije pivo náš bůh a pán Tam nasává umbrt kapán Odnáší pípu si na zádech v záklonu Odchází ve vatovém kabátu Se strachem ve vočích umbrtka pán Jde z domu hned ráno možná má vyhráno vyhráno nad prací náš bůh a umbrtka pán možná má placenou dovolenou náš bůh a umbrtka pán sestoupil bůh náš z nebe do kouře z komínů a zdědil firmičku 60tisíc má měsíčně vůbec se nepředře náš bůh a pán umbrtka pán „umbrtka stojí zcela sám ve stínu průmyslového komínu kam žena nesmí a ani nepáchne protože nejkrásnější z Doubravky je stejně Teplárna“